Bylinky a co umějí

doplňuji průběžně

                                                                Aloe pravá -

Listy aloe. Listy aloe vera jsou buďto celé nebo oloupané lisovány a vzniká šťáva. Aby však bylo možné šťávu konzumovat, musí z ní být jak hořké tak projímavé látky odfiltrovány. Při tomto procesu se však bohužel zničí některé hodnotné látky. Odstranit hořké látky je možné tak, že se ručně nebo strojově odstraní slupka a zeleň z listů. Čerstvě vylisovaná šťáva je velmi citlivá na kyslík, proto musí být listy ihned po sklizni zpracovány a šťáva z nich konzervována. Často je možné koupit šťávu z dřeně listů - gel.

Jen některé z cca 300 druhů aloe vera obsahují výrazněji vyšší množství látek, pro které je rostlina vyhledávaná. Nejvyšší koncentraci najdeme v listech Aloe vera barbadensis miller. Aloe miloti, která se s velkou oblibou pěstuje doma v květináči obsahuje výrazně nižší množství hodnotných látek.

Chemické složení

Aloe obsahuje steroidy,vitaminy A, C, E, B - včetně vitaminu B12 a kyseliny listové, minerály - hořčík, mangan, zinek, měď, chrom, vápník, sodík a draslík, aminokyseliny, glykosidy trávicí enzymy, lignin - umožňuje vstřebávání aloe pokožkou, saponiny - posiluje imunitu, tonizuje organismus, odstraňuje stres, zpomaluje proces stárnutí, potlačuje rakovinné onemocnění, snižuje a odstraňuje bolest, antrachinony ( aloin a aloe emodin) - podporují peristaltiku střev (mají silný projímavý účinek). Proto je vývar z kůry (aloe latex) používán k ošetření zácpy. U aloinu je však podezření na rakovinotvorné účinky a nelze vyloučit ani poškození kódu DNA. Proto se dnes již aloe vera jako projímadlo nedoporučuje.

Látka acemannon podporuje imunitu (na druhé straně umí tlumit různé alergie), působí protibakteriálně a protizánětlivě a polysacharidy zase stimulují imunitní odpověď lidského organismu.

Bazalka pravá -

Nať bazalky (Herba basilici).
Nadzemní část rostliny sbíráme v době květu (červen-září). Při řezu natě je třeba určitou část stonku ponechat, aby mohly vyrašit nové rostliny. Nasbíraný materiál sušíme ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 35 °C. Vysušená droga musí být jasně zelená, s bílými květy, charakteristicky vonící, slabě štiplavá a může mít vlhkost maximálně 12 %.

Chemické složení - účinné látky

Droga obsahuje éterický olej, třísloviny, glykozid, malé množství saponinů, flavonoidy a jiné chemické sloučeniny.

Účinek a použití

Droga dráždí žaludeční žlázy, podporuje chuť k jídlu, účinkuje protizánětlivě při onemocněních ústní dutiny, chronické gastritidě, chronické kolice, cystách, uretritidě, nefritidě a podporuje tvorbu mléka při kojení. Má protikřečový účinek při chronické bronchitidě s výrazným kašlem, odstraňuje bolesti při plynatosti střev a zlepšuje srdeční činnost při onemocněních myokardu.

Dle bulharského lidového léčitelství se šťáva z čerstvé bazalky používá při hnisavých zánětech středního ucha, jako i při těžko se hojících ranách.

Droga z bazalky se musí užívat opatrně, protože vysoké dávky účinkují silně dráždivě.

Drogu používáme ve formě odvaru. Jednu polévkovou lžíci drogy zalijeme 300 ml vařící vody a vaříme 1 minutu. Odvar necháme vyluhovat 30 minut. Po přecezení odvar užíváme třikrát denně 80 ml po jídle. Při zánětech ústní dutiny se tento výtažek používá na vyplachování a kloktání ústní dutiny, a to pětkrát až šestkrát denně. Při nechutenství užíváme 80 ml odvaru 15 minut před jídlem.

Bez černý -

Květy (Flos sambuci), plody (Fructus sambuci) a listy (Folium sambuci).
Výjimečně se používají kořeny a vnitřní kůra stonku. Květy sbíráme za suchého a slunečného počasí před jejich plným rozvinutím (květen-červen). Hned se suší ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 40 °C. Usušené květy jsou žlutobílé s příjemnou vůní. Po usušení drogu prosejeme na hustém sítu, přičemž se oddělí jen květy a zůstanou ostatní stopky. Plody sbíráme až po jejich úplném dozrání (srpen-září). Suší se ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 40 °C. Usušené plody jsou fialovočervené, vejčité a scvrknuté. Kůru sbíráme brzy na jaře, když začíná proudit míza. Suší se ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 45 °C. Kořeny vykopáváme na podzim (říjen) nebo na jaře (duben-květen). Umyjeme je, nahrubo nařežeme a sušíme ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 40 °C. Všechny drogy bezu se skladují na suchém a vzdušném místě. Mohou mít vlhkost 12%.

Chemické složení - účinné látky

Květy obsahují éterický olej, hořčiny, alkaloidy, flavonoidy, živice, eldrin, slizovité látky, třísloviny, sacharidy, cholin, vitamín C, organické kyseliny, látky s potopudným účinkem aj. Kůra obsahuje éterický olej, fytosterin, kyselinu valerovou, cholin, třísloviny, živice aj. Plody obsahují glykozid sambunigrin, vitamín C, sambucin, sambukyanin, karoten, železo, třísloviny, kyselinu jablečnou a vinnou, aminokyseliny, vitamíny ze skupiny B a jiné.

Účinek a použití

• Květy účinkují protizánětlivě, potopudně, sekretolyticky a uvolňují hleny při zánětech dýchacích cest, prochladnutí, bronchitidě a pneumonii.
• Plody mají účinek povzbuzující a listy uklidňující a močopudný.

Drogy se předepisují při žaludečně-střevních a jaterních onemocněních, při zánětech ledvin a močového měchýře, revmatizmu, dně.

V lidovém léčitelství se užívají i při vysokém tlaku, astma (záducha, dušnost), těžkostech při močení a močení krve. Kořeny a kůra se doporučují jako uklidňující prostředky, při obezitě a vodnatelnosti, výtažek z listů při revmatizmu, hemoroidech a kožních onemocněních a plody jako povzbuzující prostředek při neuralgii.

Listy a kůra jsou však poněkud jedovaté a mohou vyvolat zvracení a silné průjmy. Taktéž jsou mírně jedovaté čerstvé plody, ale sušením nebo tepelnou úpravou se tato vlastnost ztrácí. Jejich zápach však odpuzuje některé hlodavce. To byl důvod, proč byly keře černého bezu vysazovány u venkovských stavení a stodol.

Květy se používají ve formě výluhu. Dvě čajové lžičky zalijeme 250 ml vařící vody. Necháme vyluhovat 15-30 minut. Přecezený výluh užíváme denně dva až tři šálky. Při nachlazení pijeme horký čaj spolu s 1-2 gramy acetazylu.

Borůvka černá -

Modrý plod borůvky má výraznou chuť a schopnost barvit do modra.

Léčivé účinky

• Působí jako prevence proti rakovině.
• Pomáhá při regeneraci oční sítnice.
• Působí při zánětech ústní dutiny.
• Pomáhá při léčbě lupénky, ekzému a opařenin.
• Má pozitivní účinek na ledviny a močové cesty.
• Snižuje hladinu cukru a cholesterolu v krvi.
• Zpevňuje stolici.
• Dezinfikuje střeva.

Použití a přípravky

Borůvky se často používají v cukrářství na výrobu dortů či v potravinářství pro výrobu knedlíků, koláčů nebo buchet. Listy borůvky mají podobné účinky jako plody. Sklízíme je počátkem léta a po usušení je možné je použít jako příměs v čaji, který je vhodný při žaludečních či střevních potížích.

Brusinka obecná -

 Pro léčebné účely se sbírají listy - poskytují drogu Folium vitis ideae. Listy se sbírají z neplodících letorostů od června do srpna a rychle se suší ve slabé vrstvě ve stínu. Při sušení umělým teplem nesmí teplota překročit 40 °C. Usušené listy si musí uchovat původní zbarvení, jsou bez pachu a mají hořkou, mírně svíravou chuť.

Chemické složení

Droga obsahuje především fenolický glykosid arbutin, dále jsou zde zastoupeny jeho estery, volný hydrochinon, třísloviny, flavonoidy, flavonové glykosidy, organické kyseliny a malé množství vitamínu C.

Účinek a použití

V lidovém léčitelství se list používá jako složka čajových směsí s močopudným a dezinfekčním účinkem. Při zánětech močového měchýře a močových cest se používá odvar z 10 g řezané drogy na půl litru vody denně. K zamezení nadměrného vyluhování tříslovin je vhodné drogu nejprve nechat určitou dobu ve studené vodě a pak jen krátce povařit a zcedit.

Používá se tako jako mírný prostředek při průjmech (odvar) a podobně jako borůvkové listy se někdy používá jako součást pomocných čajovin při léčbě cukrovky a při onemocnění žlučníku.

Plody jsou velmi oblíbené ovoce, používané hlavně ke kompotování. Dozrávají od července do září. Obsahují podobné látky jako listy, ale mají navíc větší množství cukrů, barviv a vitamínu C Také obsahují značně vysoké množství kyseliny šťavelové, takže nejsou vhodné při ledvinové dietě.

Vzácně u nás roste (hlavně na rašeliništích a vrchovištích) drobný stále zelený polokeřík - klikva bahenní, lidově známá jako mechová brusinka. Má růžové květy, plody podobné brusinkovým, ale větší (až 15mm v průměru). Připravuje se z nich velice chutný kompot charakteristické svíravě nahořklé chuti. K nám se dováží z Ruska a Finska, kde dosud roste v hojném množství. Slouží jako vhodná a na vitamín C bohatá náhrada brusinkového kompotu

Brutnák lékařský -

Nať brutnáku. Sklízí se na počátku květu a suší se ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 40 °C.

Chemické složení

Slizové látky (až 30%), pryskyřice, saponiny, asparagin, kyselina křemičitá, třísloviny, antokyanové barvivo, vitamín C (v čerstvých listech), minerální látky (hlavně draslík, vápník a mangan), aj.

Účinek a použití

Droga působí projímavě a protizánětlivě, má mírné uklidňující a posilující účinky. Zlepšuje dýchání.

Vnitřně snižuje krevní tlak, posiluje srdeční činnost, podporuje tvorbu mléka u kojících matek, působí močopudně a mírně projímavě. Čerstvé listy naložené do mléka pomáhají při nervozitě, bušení srdce a melancholii.

Zevně má hojivé účinky (obklad zmírňuje záněty a hojí poranění).

Bříza bělokorá -

Sbírá se kůra, listy a pupeny.

Pupeny sbíráme na jaře ze starších stromů před vypučením (duben-květen). Odřezáváme je spolu s větvičkami výhradně ze stromů poražených při zimním průklestu. a sušíme ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 30 °C. Suchá poupata mají při drcení příjemnou vůni a štiplavou chuť.

Listy sbíráme na jaře před a během květu (duben, květen a červen). Trhají se buďto jednotlivě nebo se zdrhují z větví. Nikdy netrháme listy koncových větví a vždy dbáme, aby na stromě zůstal dostatek listů. Sušíme je ve stínu nebo v sušárně při teplotě 30-40 °C. Sběr je vhodný pro začátečníky, protože listy jsou velmi odolné vůči zapaření.

Kůru sbíráme brzy na jaře. Sušíme ji na slunci nebo v sušárně při teplotě do 45 °C.

Chemické složení

V listech jsou obsaženy flavonoidy, silice, třísloviny, pryskyřice, vitamín C a fytoncidně působící látky.

Účinek a použití

Listy jsou součástí čajových směsí s močopudným, dezinfekčním a potopudným účinkem. Jsou obsaženy v průmyslově vyráběných čajových směsích, které jsou pomocnými léky při chorobách močových cest a při redukční dietě. Droga nemá vedlejší účinky; důležité je, že zvýšené vylučování moče není provázeno drážděním ledvin. V lidovém léčitelství se macerát, zápar nebo případně odvar z březových listů (před použitím se musí listy rozřezat nebo rozdrobit, aby se účinné látky lépe vyluhovaly) používá jako močopudný čaj nejen při léčbě ledvinových kamenů, ale i při revmatismu a dně.

Zápar z pupenů a kůry se používá při léčení akutních a chronických ekzémů, při léčení těžce se hojících ran, odřenin kůže, při zánětech kůže s hnisavými ohnisky, při vypadávání vlasů.

Čekanka obecná -

Pro farmaceutické účely se sbírá především kořen a nať planě rostoucích rostlin. Nadzemní část rostliny sbíráme v době květu (červenec-září) a kořeny vyrýváme na podzim (říjen). Suší se ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 40 °C. Suchá nať je světle zelená až šedozelená, kořeny jsou zvenčí šedohnědé, zevnitř bílé nebo nažloutlé.

Chemické složení

Kořeny obsahují inulín (40-60%), glykozid intibín, levulózu, bílkovinné látky, fruktózu, pentózu, cholin; živice, hořké třísloviny, olej, enzymy aj. Květy obsahují glykozid cichorín, listy obsahují inulín a mléčnou šťávu aj.

Účinek a použití

Droga a přípravky z ní dobře účinkují při akutní a chronické gastritidě, při nechutenství (kořen zvyšuje chuť do jídla a zlepšuje trávení). Má také slabý čístící a močopudný účinek při ledvinných a žlučníkových kamenech. Předpokládá se, že celkově zlepšuje látkovou výměnu. Používá se jako změkčující prostředek při angíně a zánětech horních cest dýchacích, také jako prostředek na zklidnění nervové soustavy. Zesiluje srdeční činnost. Zevně se používá k obkladům při kožních zánětech a vyrážkách.

V lidovém léčitelství se droga doporučuje při žaludečních vředech, při onemocnění jater a žlučníku, žloutence, malárii, při tasemnici a roupech u dětí, při bolestech sleziny, při obtížích při močení aj.

Česnáček

Sbírá se celá nať na jaře, kdy je ještě mladý. Později je lodyha tuhá a tak sbíráme listy a květy bez lodyhy. Ze začátku má listy okrouhlé, podobné jako má popenec. Ovšem díky česnekovému aroma si jej s popencem nespletete (navíc popenec je taky jedlý).

Mladé okrouhlé listy

Účinky česnáčku

Je to přírodní antibiotikum

• Má protizánětlivé a antiseptické účinky - žvýkání česnáčku pomáhá proti zánětu dásní, konzumace česnáčku je velmi přínosná, desinfikuje močové cesty, dýchací cesty a střeva. Pomáhá často při očistných kúrách, podporuje činnost žlučníku, jater a slinivky.
• Zevní užívání slouží k léčení vyrážek, ekzémů, zánětů kůže a nehojících se ran. Zevně se kombinuje často s kostivalem, měsíčkem. Je vhodné při léčbě kožních onemocnění zároveň česnáček i konzumovat, protože očista střev a správná funkce jater a slinivky má příznivý vliv na imunitu a hojení ekzémů.

Užívá se tedy celá nať nebo listy často v syrovém stavu nebo v podobě tinktury. V čajích není moc vhodný z důvodu jeho česnekového aroma.

Obsahuje hodně vitamínu C a A. Česnáčku lékařskému jsou dokonce přisuzovány protirakovinné účinky.

Použití česnáčku v kuchyni

Česnáček - jak už napovídá jeho název - má česnekové aroma a v ústech chutná podobně jako česnek kombinovaný s hořčicí. Vzhledem k množství příznivých látek doporučuji připravovat jej syrový podobně jako pažitku - tedy jen tak na chleba, do pomazánek. Díky česnekovo-hořčičné chuti se výborně hodí do bylinkových dipů.

Hodí se také do jarních salátů - přidá jim velmi příjemnou chuť, k rybám a k jehněčímu masu. Může se přidat také do krémové polévky z brokolice nebo květáku.

Semínka česnáčku se mohou využívat podobně jako semínka hořčičná.

Můžeme si z něj vyrobit pesto na těstoviny nebo česnáčkový ocet - celá nať česnáčku se vyluhuje v kvalitním octu. Za pár dnů se scedí a používá třeba do salátů.

Česnek kuchyňský -

• Cibule česneku. Pro farmaceutické i potravinářské účely se cibule vytrhávají v době počínajícího vadnutí a žloutnutí natě, kdy jsou plně vyvinuty. Pečlivě se zbaví hlíny a po zaschnutí nadzemních částí se nechají doschnout. Skladují se na chladném suchém místě v syrovém stavu. Ve vhodném obalu (celofán) si česnek uchová vysoký obsah silice déle než půl roku. Droga má velice charakteristickou ostrou chuť a po mechanickém poškození cibule typický štiplavý česnekový zápach. Cibule česneku napadené plísní se nesmějí používat!

• Chemické složení

• Cibule česneku obsahuje éterický olej alicin. Při extrahování drogy s vodou vznikne aliín, který je rozpustný ve vodě a nemá vůni česneku. Pod vlivem enzymu aliináza a za přítomnosti kyslíku ze vzduchu se aliín rozkládá na alicín, která má baktericidní a fungicidní účinky. Droga také obsahuje vitamíny A a B, amid kyseliny nikotinové, hormony s účinkem na mužské a ženské pohlavní žlázy, enzymy, jod aj.

• Účinek a použití

• Cibule česneku má různorodé účinky. Protihlístový a baktericidní účinek se využívá při infekčních onemocněních trávicího ústrojí. Éterický olej ničí chorobnou a pomáhá při rozvinutí normální střevní flóry. Je dokázaný baktericidní účinek česneku na streptokokové, stafylokokové, tyfusové a dyzenterické mikroorganismy. Stimuluje vylučování žaludeční šťávy a žluče a tímto způsobem zlepšuje trávení a funkci žlučníku. Část alicínu se vylučuje plícemi a účinkuje sekretolyticky při zánětech dýchacích cest a usnadňuje tak vykašlávání. Éterický olej snižuje vysoký krevní tlak, rozšiřuje cévy, zvětšuje amplitudu srdečních stahů a zpomaluje srdeční rytmus. Je dobrý preventivní prostředek proti ateroskleróze.
• Lidové léčitelství doporučuje česnek při černém kašli, ekzémech, padání vlasů, panariciu a při paradentóze. Česnek se používá ve formě kaše (tampon do nosu) na prevenci proti chřipce, dva až tři stroužky je dostatečná denní dávka při žaludečně-střevních obtížích, nechutenství, bronchitidě, hypertenzi a ateroskleróze. Na odstranění zápachu z česneku je třeba před jeho zkonzumováním sníst oloupané jablko nebo lžíci medu.

• 
  

• Česnek medvědí-

• medvědí česnek obsahuje vitaminy A, B, C, železo, zinek, hořčík, vápník , jód a další. Je to zároveň přírodní antibiotikum, antimykotikum. To znamená, že působí proti bakteriím i plísním.

  Účinky česneku medvědího

  • dobře působí při nachlazení
  • při chorobách dýchacích cest a chřipce
  • podporuje srdce
  • čistí krev
  • reguluje krevní tlak
  • detoxikuje játra, ledviny a močový měchýř
  • likviduje plísně a bakterie v organismu
  • je účinný proti rakovinnému bujení

  Kde jej nasbírat?

  Nejčastěji v lužních listnatých lesích, spíše ve stínu. Listy jsou podobné jedovaté konvalince, ovšem pokud si k nim přičichnete, nemůžete se díky česnekovému aroma splést. Dá se také rozeznat podle květu, protože konvalinka má květy zvonečkovité, ale česnek medvědí má polokulovitý složený okolík.

  Sbírat by se měl na jaře ještě před květem, při kvetení nebo po odkvětu už listy nemají takové aroma a sílu.

• 
  

• Divizna  -
• Květ divizny. Květy - korunu bez kalichu sbíráme v době květu v dopoledních hodinách (květy kvetou jen velmi krátce, ráno se rozvíjejí a odpoledne už opadávají, takže je třeba sbírat jen čerstvě rozvité květy) za suchého počasí, kdy už není ranní rosa. Suší se rychle ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 55 °C. Drogu můžeme začít sušit na slunci (5-6 hodin), aby květy ztratily větší část vody a potom je dosušíme v sušárně. Droga musí mít jasně zlatožlutou barvu, silnou medovou vůni a nasládle slizovitou chuť. Jakost drogy snižují ztmavlé květy a květy se zbytky kalicha. Dobře usušená droga se neprodyšně uzavírá do igelitových sáčků, menší množství nejlépe do nahřátých plechovek, které se dokonale uzavřou a přelepí leukoplastí.

• Chemické složení

• Květ divizny obsahuje saponiny, značné množství žlutého barviva krocetinu, slizovité látky, hořčiny, hesperidin, éterický olej, karoten, kumarin aj.

• Účinek a použití

• Květ divizny rozpouští bronchitický exkret a uvolňuje křeče při zánětech průdušek. Mimo to účinkuje protizánětlivě na zanícené sliznice dýchacích cest. Předepisuje se při akutní a chronické bronchitidě, spastické bronchitidě, zánětech sliznice krku (doporučuje se kloktat), při astmatu, faryngitidě, laryngitidě aj. V lidovém léčitelství se doporučuje obklad z čerstvých diviznových listů na otoky, povrchové vředy, hemoroidy aj. Suché květy se používají ve formě záparu.
• Dub  -
• Kůra dubu. Nejlépe se strhává z poražených stromů na jaře (březen-duben) před vyrašením listů. Sbírá se pouze mladá a hladká kůra z maximálně 15 cm silných větví nebo kmenů, které se suší do 50 °C. Droga je tvořena nanejvýš 6 mm silnými stočenými kusy kůry bez zbytků dřeva. Má slabý, po navlhčení však zřetelný tříselný pach a nahořklou, silně svíravou chuť.

• Chemické složení

• Kůra obsahuje až 20 % tříslovin, kyselinu galovou, elagovou, hořčiny a fytoncidně působící látky. Žaludy obsahují krom tříslovin i značné množství škrobu, dále cukry, bílkoviny a olej. Pražením obsah tříslovin klesá, takže žaludy jsou poživatelné.

• Účinek a použití

• Kůra se používá jako svíravý a proti krvácivý prostředek a má i protizánětlivé účinky. Dnes už se zřídka pije odvar při průjmech, žaludečních a střevních katarech. Kůra je součástí čajoviny, která se používá jako pomocný lék při hemoroidech. V lidovém léčitelství se používá odvar zevně ke koupelím při omrzlinách, otocích, hemoroidech, popáleninách a zejména proti pocení nohou.
• Kůra se používá ve veterinárním lékařství, je součástí medicinálního lizu a pro vysoký obsah tříslovin slouží i jako technická surovina při zpracování kůží. Také dřevo obsahuje třísloviny, takže ve vodě nehnije, pouze tmavne. Je velmi tvrdé, těžké a houževnaté a dobře se opracovává.
• 
  

• Fenykl obecný -

•  Plod fenyklu. Nadzemní část rostliny sečeme před dozrátím plodů (srpen-září), aby se zabránilo předčasnému vypadávání semen. Posečené rostliny vyvážeme do snopů, necháme je dozrát a potom je vyčistíme na sítech. Vysušené plody jsou zelenohnědé, příjemně voní a mají nasládlou, slabě štiplavou chuť. Skladují se na stinném, vzdušném a suchém místě. Droga může mít vlhkost max. 12 %.

  Chemické složení

  Hlavní složkou plodů je bezbarvá nebo nažloutlá silice (3-6 %), v níž je 60 % anetholu. Další složky jsou fenchon, fenikulin, mastné oleje, bílkoviny, cukr a sliz.

  Účinek a použití

  Droga se používá především při nadýmání, poruchách trávení a chorobách dýchacích cest. Uvolňuje křeče hladkého svalstva a uvolňuje hleny, podporuje činnost střev. V lidovém léčitelství se používá jako prostředek podporující tvorbu mléka a všeobecně jako přísada upravující vůni a chuť léčivých přípravků.

• Heřmánek lékařský -
• Květ heřmánku. Květy sbíráme od května do září. Úbory trháme společně s krátkou částí stopky a ukládáme je do plytkých košíků. Suší se ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 35 °C. Vysušené úbory mají bílé lístky, kalich a stopka jsou zelené. Droga příjemně voní a má slabě hořkou chuť. Uskladňuje se na stinném, suchém a vzdušném místě. Může mít max 15 % vlhkost.

• Chemické složení

• Droga obsahuje kolem 1 % silice (pěstované polyploidní formy až 3 %), která má zelenou až modrou barvu podle druhu azulénů. Silice obsahuje větší množství parafínu a seskviterpénu (okolo 10 %), kyselinu kaprilovou, nonilovou a izovalerovou. Hlavními složkami jsou bisabolol a jeho kyslíkové deriváty farnezén a chamazulén. Dále ještě droga obsahuje kumaríny, flavonové glykozidy, slizovité látky, kyselinu nikotinovou, stearovou a citronovou, karoten, vitamín C a hořčiny.

• Účinek a použití

• Bohaté složení drogy a také silice je předpokladem širokého účinku a použití drogy. Silice heřmánku má má protizánětlivý a zklidňující účinek při chorobách trávicího ústrojí, kolikách žaludku a střev, gastritidě, kolitidě, meteorizmu, stomatitidě, gingivitidě, při zánětech dýchacích cest, tonzilitidě, faryngitidě a laryngitidě (inhalace výparů silice). Zevně se používá na obklady při zánětech sliznice očí, zánětech dělohy a konečníku, při hemoroidech. Dobré výsledky se dosahují i při ledvinných kamenech a při zánětech ledvin a močového měchýře. Silice zvyšuje počet srdečních stahů a rozšiřuje mozkové cévy.
• Glykozidy zvyšují vylučování žaludečních a střevních šťáv, žluči a zlepšují chuť do jídla. Flavonoidy a kumaríny mají mírný spazmolyitický účinek. Chamazulén má výrazný protialergický účinek (při astmatu) a lokální anestetický účinek. Také podporuje látkovou výměnu v organizmu. Při vaření se rozkládá, proto se droga používá ve formě záparu nebo studeného výtažku.
• Zápar z úborů heřmánku zlepšuje a zrychluje regeneraci tkání, proto se používá při špatně se hojících ranách (ve formě obkladů). Heřmánek nachází uplatnění také jako prostředek podporující pocení, při léčení bronchiálního astmatu, revmatizmu, neuralgických bolestech, při alergické gastritidě, vředech a kolikách, nervovém podráždění, epilepsii, při bolestech hlavy, mokrých ekzémech, popáleninách od RTG paprsků, otocích, povrchových vředech, bolestivé menstruaci, děložním krvácení, pocení noh aj.
• 
  

• Hluchavka bílá -

• Sbírají se pouze bílé trubkovité koruny (bez kalicha), které se buď jednotlivě nebo při ohnutí stonku najednou vytrhávají, a to po celou dobu květu, což bývá od května do srpna až září. Hluchavka patří mezi nejchoulostivější léčivé byliny a může se sbírat pouze za suchého počasí. Ukládá se volně do košů, vystlaných tkaninou nebo papírem a nesmí se zapařit nebo pomačkat, neboť poškozené květy při sušení hnědnou a droga z nich získaná je bezcenná. Suší se nejlépe v sušárně, co nejrychleji ve slabých vrstvách bez převracení při teplotě do 35 °C. Uskladňuje se v tmavých nádobách, nejlépe v nahřátých a dobře utěsněných plechovkách na stinném místě. Dobře usušená droga chrastí, musí mít bílou až slabě nažloutlou barvu, je téměř bez pachu a má slabě hořkou chuť. Kvalitu drogy snižuje příměs zahnědlých květů a jiných částí rostliny.

  Chemické složení

  Droga obsahuje zejména slizy, až 10 % tříslovin, kyselý saponin, flavonové glykozidy, malé množství silice, cholin a další biogenní aminy.

  Účinek a použití

  Droga je velmi drahá (k získání 1 kg drogy je potřeba až 100 pracovních hodin) a navíc jsou látky v ní obsažené dosud nedokonale známé, takže není součástí běžně vyráběných oficiálních léčiv. V lidovém léčitelství se hluchavka používá zejména ve formě čaje jako prostředek usnadňující odkašlávání při různých onemocněních dýchacích cest, zejména u dětí. Mimo to má příznivý vliv i na trávení.

  Dříve se hluchavka používala také při menstruačních potížích, při některých gynekologických chorobách, při nespavosti a při chorobách močových cest jako slabě protizánětlivý a močopudný prostředek. Zevně se zápar používá k obkladům jako prokrvující prostředek se stahujícím účinkem při ekzémech, hemoroidech, análních trhlinách a zánětlivých nebo mokvavých ranách.

• Jablečník obecný -
• Nať jablečníku. Nadzemní část rostliny sbíráme v době květu (červen- srpen). Nať s květy odřezáváme asi 20 cm od vrcholu, čistíme od zdřevnatělých částí, potom vážeme do malých svazků, které nesmíme stahovat a sušíme ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 35 °C. Vysušená droga je šedozelená, příjemně voní a má hořkou chuť. Uskladňuje se na stinném a vzdušném místě.

• Chemické složení

• Nať jablečníku obsahuje třísloviny, živici, silice, hořčiny marubin a marubiin, saponiny, slizovité látky, vosky, sacharidy aj.

• Účinek a použití

• Droga má dobrý sekretolytický a odkašlávací účinek při chronické bronchitidě, laryngitidě, tracheitidě, bronchiálním astmatu a spastické bronchitidě. Odstraňuje křeče, reguluje srdeční rytmus, dobře účinkuje při žaludečních vředech a gastritidě, zánětech střev, průjmech, srdeční arytmii, onemocnění sleziny a jater, zánětech ledvin a močového měchýře. Účinkuje také žlučopudně a s úspěchem se používá při žlučníkových kamenech a žloutence.
• Lidové léčitelství doporučuje drogu při nechutenství, při nepravidelné menstruaci, hemoroidech, revmatizmu, na pročištění krve, při křečích orgánů dutiny břišní, horečce, zánětech lymfatických uzlin a při hlístech. Ve formě koupelí s odvarem z jablečníku léčíme kožní vyrážky, obkladem z čerstvé podrcené natě léčíme hnisavé rány u dobytka
• 
  
• Jahodník obecný -
• List jahodníku. Sbíráme listy jahodníku obecného a zahradního. Listy jahodníku obecného sbíráme i se stopkami, listy jahodníku zahradního bez stopek. Listy trháme po sběru plodů, dokud jsou ještě zelené. Sušíme ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 40 °C. Suché listy jsou světle zelené a slabě nehořklé, nevoní. Skladujeme na stinném, vzdušném a suchém místě.
• K léčbě se používají i čerstvé plody jahodníku.

• Chemické složení

• Čerstvý plod jahody obsahuje okolo 9 % sacharidů (fruktózu a glukózu), kyselinu citronovou a jablečnou, pektiny, třísloviny, flavonoidy, vitamíny skupiny B, vitamín C, karoten (provitamin A), silice, aromatické estery, soli fosforu a mikroprvky (železo, měď, chrom a mangan). Listy obsahují třísloviny, vitamín C (do 380 mg%), stopy alkaloidů, glykozid fragarin, flavonoidy aj.

• Účinek a použití

• Droga rozšiřuje cévy a snižuje krevní tlak při hypertenzi a zpomaluje srdeční rytmus. Zesiluje stahy děložního svalstva, proto se používá při gynekologických onemocněních. Krom toho podporuje látkovou výměnu a účinkuje protizánětlivě při dně, ledvinných a žlučových kamenech, při zánětech žaludku a střev. Má i diuretický účinek. Protože listy obsahují třísloviny a flavonoidy, mají dobrý účinek při průjmech. Listy a zvlášť plody obsahující železo a jiné mikroprvky jsou vhodným prostředkem při léčbě anemie a avitaminozy.
• Plody účinkují prospěšně jako léčebný prostředek při ateroskleroze, žaludečních a duodenálních vředech, dně a artritidě. Plody zaženou žízeň, zlepšují trávení, odstraňují zácpu. Někdy však plody jahodníku vyvolávají alergickou reakci!
• Lidové léčitelství doporučuje drogu i při prochladnutí, bolení hlavy, neurastenii (nervové slabosti), hemoroidech, při léčbě ran (ve formě obkladů z listů).
• 
  
• Jehlice trnitá -
• Kořen jehlice. Kořeny rostliny se sbírají před květem (březen-duben) nebo po odkvětu (září-listopad). Lehce se vybírá po dešti, přičemž stačí tahat pouze za jednu větev rostliny. Kořeny umyjeme, očistíme a sušíme na slunci nebo v sušárně při teplotě do 50-60 °C. Vysušené kořeny jsou zvenku šedohnědé, uvnitř světle žluté, specificky voní a mají pálivou chuť. Balí se do balíků. Skladují se na stinném, vzdušném a suchém místě. Mohou obsahovat až 12 % vody.

• Chemické složení

• Kořeny obsahují okolo 0,2 % silic, flavonoidy, saponin ononid, třísloviny, sacharozu, kyselinu citronovou aj.

• Účinek a použití

• Droga má diuretický účinek a podporuje pocení, které způsobuje silice. Preparáty z drogy nacházejí uplatnění především při zablokování tekutin v organismu, při srdeční slabosti, zánětu ledvin, při otocích různého původu, při obezitě. Mají dobrý účinek ledvinných a žlučových kamenech. Zvyšují krevní tlak a zvětšují amplitudu srdečních úderů.
• Lidové léčitelství doporučuje kořeny jehlice i pře léčbě revmatizmu, při hemoroidech na zastavení krvácení, při neplodnosti a dně.
• 
  
• Jitrocel kopinatý -
• Listy jitrocele. Listy sbíráme od května nebo června do konce srpna. Květní stvoly je nutno ihned odstranit, neboť při pozdějším čištění by se suchá droga drolila. Jitrocelový list je velice náročný na správné sušení. Pomačkané, za vlhka sbírané nebo zapařené listy rychle černají a jako droga jsou bezcenné. Suší se v tenkých vrstvách do 5 cm, nejprve je možno listy opatrně předsušit na slunci, pak se dosouší ve stínu na vzdušném místě. Při umělém sušení nemá teplota překročit 40 °C. Správně usušené listy jsou lámavé, olivově až hnědavě zelené. Jsou téměř bez pachu a mají mírně hořkou až svíravou chuť. Kvalitu drogy snižuje příměs zhnědlých listů a květních stvolů. Nesmí také obsahovat listy ostatních druhů jitrocele. Jitrocel patří mezi nejchoulostivější drogy vůbec: při manipulaci nebo nevhodném skladování se snadno drobí (je proto nutno sušit bez obracení!), snadno vlhne, plesniví a černá.

• Chemické složení

• Droga obsahuje až 2 % glykosidu aukubinu, který má tlumivý účinek na centrální nervovou soustavu, dále množství slizu, enzymy, třísloviny, vitamín C, hořčiny a z anorganických látek zejména kyselinu křemičitou a draselné soli.

• Účinek a použití

• Jitrocel patří stále mezi nejznámější léčivé byliny. Používá se zejména jako prostředek usnadňující odkašlávání při chronických zánětech průdušek, astmatu a dalších chorobách dýchacích cest, někdy i při trávicích poruchách spojených se zácpou. Zevně se v lidové praxi používá někdy na obklady při ekzémech , spáleninách, zanícených a špatně se hojících ranách i ve formě čerstvě vymačkané šťávy. Nedoporučuje se však, protože je možná druhotná infekce.
• Kontryhel obecný -
• Nať a kořen kontryhele. Celou rostlinu i s kořeny sbíráme v době květu (květen-září). Suší se ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 45 °C. Vysušená droga má hořce štiplavou chuť a nevoní. Stonek je zelený a kořeny tmavě hnědé. Uskladňuje se na stinném, suchém a vzdušném místě.

• Chemické složení

• Droga obsahuje 6-8 % tříslovin, kyselinu salicylovou, flavonoidy, hořčiny, vitamín C, sliz, škrob a některé neprozkoumané látky.

• Účinek a použití

• Účinek drogy je především adstringentní (stahující) a hemostiptický (zastavující krvácení). Předepisuje se při onemocněních ženských pohlavních orgánů - silná menstruace a zhoršená funkce vaječníků, zánětlivá onemocnění pochvy, výtok a při hemoroidech. Droga má i mírný spazmolytický a močopudný účinek při onemocněních trávicích orgánů, žlučníkové dyskinéze, písku v ledvinách a žlučníku. Zevně se používá ve formě obkladů na špatně se hojící rány, vředy a při revmatizmu. Odvar kontryhelu se používá při rýmě a krvácení z nosu.
• Lidové léčitelství doporučuje drogu na otoky, při bolestech hlavy, hnisavých zánětech aj.
• 
  
• Kopřiva dvoudomá -
• List a kořen kopřivy. Listy kopřivy sbíráme v době květu (červen-září). Kopřivu zkosíme a potom z ní sbíráme dobře rozvinuté listy, které trháme v rukavicích, anebo až zvadnou. Suší se ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 50 °C. Kořeny vykopáváme brzy na jaře (březen) anebo na podzim (listopad). Dobře očištěné kořeny sušíme na slunci, ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 50 °C. Vysušené listy jsou na líci tmavě zelené, na rubu světlejší a jsou bez vůně, chuti i zápachu. Kořeny jsou světle zelené, bez vůně, chuti a zápachu. Uskladňují se na suchém a stinném místě.

• Chemické složení

• Listy kopřivy obsahují vitamíny K a B2, glykosid urcitrín, třísloviny, bílkoviny, kyselinu mravenčí, kyselinu askorbovou, kyselinu pantotenovou, karotenoidy, histamin, karoten, chlorofyl (3 %), xantofyl.

• Účinek a použití

• Droga působí hemostipticky (zastavuje krvácení) pří krvácení z dělohy nebo hemoroidů, při chronických varikózních vředech (vnější použití), při krvácení z nosu, vykašlávání krve, při dlouhotrvající a silné menstruaci. Zvyšuje tonus (napětí) dělohy, střev a cév a účinkuje blahodárně při zácpě, arterioskleróze, trávicích těžkostech, žaludečních a střevních bolestech. Zlepšuje základní látkovou výměnu a má dobrý účinek při cukrovce, žloutence, onemocněních jater a žlučníku, při poruchách menstruačního cyklu, klimakteriu, snížené laktaci a akné. Vysoký obsah vitamínů, hemoglobinu a erytrocytů (červených krvinek) zvyšuje účinnost drogy při anemiích (chudokrevnosti) a hypovitaminózách. Kromě toho má droga antirevmatický účinek při bolestech kloubů. Stimuluje dýchání při astmatu. Odvar z kopřivy zlepšuje činnost srdečního svalu, stimuluje granulaci a epitelizaci ran, zrychluje srážení krve.
• V lidovém léčitelství se revmatizmus léčí "šleháním" čerstvou kopřivou. Listy a kořeny se používají proti šedivění a vypadávání vlasů ve formě odvaru (vnitřní použití) anebo odvaru ve směsi s octem (vnější použití) na umývání a masírování. Listy a kořeny vyluhované v olivovém oleji se používají na léčbu ran a popálenin.
• 
  
• Kozlík lékařský -
• Kořen a oddenek kozlíku. Oddenky spolu s kořeny vybíráme v srpnu až září, když nadzemní část začíná uvadat. Vykopané oddenky očistíme od natě a od půdy, potom je ukládáme do košů a umýváme několikanásobným ponořením do studené vody. Poté je podélně nařežeme a sušíme na otevřeném vzdušném místě nebo v sušárně při teplotě do 35 °C. Vysušené kořeny jsou světle zelené a sladko hořké. Charakteristický valeriánový pach vzniká při sušení. Čerstvý oddenek nepáchne. Vysušené kořeny se skladují na suchém, stinném a vzdušném místě. Droga může mít vlhkost do 16 %.

• Chemické složení

• Droga obsahuje hlavně silice (až 2 %), které oddenku dodávají specifickou vůni. Dále obsahuje ester alkoholu borneolu a kyselinu izovalerovou, myrtenol, seskviterpeny aj. Dále kořeny ještě obsahují alkaloidy (valerin, chatinin), valepotriáty, cholin, glykosidy, enzymy, sacharidy, škrob, třísloviny, živice, flavonoidy aj.
• Kvalitní droga kozlíku je ta, která obsahuje 0,8 % valepotriátů a 0,5 % silice.

• Účinek a použití

• Droga má uklidňující účinek při nespavosti, nervovém napětí, nervové a psychické únavě, srdečních neurózách, neurasteniích. Valepotriáty mobilizují při únavě nervovou soustavu. Ostatní látky kozlíku regulují činnost svalového aparátu srdce a rozšiřují koronární cévy, přičemž působí hypotenzivně (snižují krevní tlak). Odstraňují křeče hladkého svalstva a blahodárně účinkují při žaludečních a střevních těžkostech nervového původu.
• 
  
• Křen selský -
• Kořen křenu selského. Pro léčebné i potravinářské účely se sbírá kořen zpravidla dvouletých rostlin. A to na podzim (září-listopad) a někdy také na jaře (březen-květen). Kořeny se vyryjí rýčem, opatrně očistí, aby se neotloukly a skladují v chladu a vlhku, nejlépe ve sklepě v písku.

• Chemické složení

• Nejdůležitější a také nenápadnější účinnou látkou křenu je thioglykosid . Při porušení pletiva (např. strouháním) se působením enzymu myrozinázy tento glykosid štěpí na cukr a izothiokyanáty, které se obecně nazývají hořčičné silice. Isothiokyanáty mají výrazné fytoncidní účinky. Významný je i vitamín C, jehož obsah je přinejmenším stejně vysoký jako u pomerančů a dvakrát vyšší než u citronů.

• Účinek a použití

• Jako léčivá rostlina je dnes křen používán pouze v lidovém léčitelství.
• V malých dávkách povzbuzuje křen chuť k jídlu a činnost trávicí soustavy, usnadňuje odkašlávání a má mírný močopudný účinek. Vyšší dávky mohou vyvolat překrvení a podráždění žaludeční sliznice. Křen působí preventivně proti bakteriálním, ale i některým chorobám způsobenými viry, houbami a prvoky. O fytoncidním účinku křene se můžeme přesvědčit při nakládání červené řepy, k níž přikládáme plátky křenu nebo ustrouhaných jablek s křenem; v tomto složení podléhají méně plesnivění. Směs strouhaných jablek s křenem můžeme v uzavřených sklenicích dlouho skladovat. Obdobně dlouho lze uchovávat i šťávu vylisovanou z nastrouhaného křenu nebo směs strouhaného křenu s cukrem.
• V minulosti se používal křen zejména zevně. Přikládal se na omrzliny a klouby postižené revmatizmem a ještě v nedávné době se běžně používaly křenové placky(stejně se uplatňovaly i hořčičné placky). Přikládaly se zabalené na postižené místo, které se během krátké doby silně prokrvilo a revmatické bolesti polevily.
• Len setý -
• Semeno lnu. Semena lnu sbíráme v době plné zralosti, kdy v tobolkách chrastí. Sušíme ne slunci nebo v sušárně při teplotě do 45 °C. Semena jsou plochá, žluto hnědá, bez vůně a zápachu a při požití jsou slizovitá a mastná. Uskladňují se na stinném, vzdušném a suchém místě. Mohou mít vlhkost maximálně 13 %.

• Chemické složení

• Droga obsahuje slizovité látky (okolo 6 % - jsou zastoupené hlavně ve slupce semena, proto se semena používají celá), pektin, mastný olej (30 až 40 %), nenasycené kyseliny (hlavně linolovou - 60 %, linolenovou - 20 %, olejovou, erukovou aj.). Dále obsahuje bílkoviny, sacharidy aj.

• Účinek a použití

• Semena mají laxativní (pročišťující), hlenotvorný a protizánětlivý účinek. Předepisuje se při zácpě, při zánětech dýchacích cest (suchý kašel, bronchiální katar), trávicího ústrojí (žaludku, střev) a močových cest (záněty a kameny v močovém měchýři a ledvinách). Zevně se používá při popáleninách, zánětech sliznice a kůže, otocích a vředech (forma obkladu).
• V lidovém léčitelství se semena lnu používají i při hyperaciditě, chrapotu, při prostatě, žlučníkových kamenech, cukrovce aj.
• Rozdrcená lněná semena anebo lněná moučka se používají ve formě obkladu (smíchá se s horkou vodou a nanese na gázu). Lněný olej smíchaný se stejným množstvím bílku nebo vápenné hmoty velmi dobře účinkuje na rány z popálenin.
• 
  
• Lékořice lysá -
• Kořen lékořice lysé. Kořeny vykopáváme z nejméně tříletých rostlin koncem vegetačního období (září-říjen), kdy rostliny shazují listy. Vykopané kořeny třídíme, potom opatrně očistíme od kůry a vysušíme je. Oloupané kořeny mají světle žlutý povrch, mají válcovitý tvar a jsou různě dlouhé a silné (od 5 do 50 milimetrů). Uvnitř jsou citronově žluté, lom je vláknitý a paprsčitý. Droga má charakteristický pach a sladkou, mírně škrablavou chuť. Kořeny se mohou používat nařezané na pravidelné kousky nebo rozemleté na prach.

• Chemické složení

• Základní složkou lékořice je saponin glycirhizin (6-12 %), který způsobuje sladkou chuť drogy. Glycirhizin je padesátkrát sladší než cukr. Droga dále obsahuje sacharózu (5 %), glukózu (3 %), glykosid likviritin (způsobuje citronově žluté zbarvení drogy), hořčiny, živice, škrob (20 %) aj.

• Účinek a použití

• Glycirhizin obsažený v droze působí sekretolyticky a expektoračně při zánětech dýchacích cest. Kořen má i močopudný a pročišťující účinek. Lékořice účinkuje také protizánětlivě a spazmolyticky a používá se s dobrými výsledky při léčbě žaludečních vředů. Zjištěný je také jeho antialergický účinek při ekzémech, horečce, zánětech kůže a očí, při otravách houbami, potravinami a při mnohých jiných intoxikacích.
• 
  
• Levandule lékařská -
• Květ levandule. Květy levandule sbíráme v době květu (červenec-srpen). Odřezáváme koncové klasy, které se suší ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 35 °C. Květy poté sdrhnemea prosejeme. Vysušená droga je modrá nebo fialovo modrá, příjemně voní a má hořkou chuť. Uskladňuje se na vzdušném, suchém a stinném místě.

• Chemické složení

• Čerstvé i vysušené květy obsahují éterický olej (0,5-1 %). Nejvyšší obsah silice mají květy v době plného květu. Obsahují také okolo 10 % tříslovin. Silice obsahuje linalylacetát (30-60 %) a jiné linalylestery, bornylacetát aj.

• Účinek a použití

• Květy levandule mají zklidňující a mírně sedativní účinky při závratích, migréně, nespavosti, neurastenii, nervovém přetížení a hysterii. Používají se také jako spazmolytický prostředek při žaludečních, střevních a ledvinných kolikách. Droga účinkuje také žlučopudně při žlučníkové dyskinéze, větropudně při nadýmání a také diureticky. Éterický olej ve formě masáží má povzbuzující účinek a rozpuštěný v lihu se používá na masáže při revmatických bolestech a neuralgii. Ve formě koupelí se používá k léčbě neurózy a kožních chorob.
• Květy mají také baktericidní účinek
• 
  
• Lípa  -
• Květ lípy. Lipové květy sbíráme s listenem nebo bez v době květu (červen-červenec). Nejdřív kvete lípa malolistá. Při sběru je třeba dávat pozor, aby se květy nepomačkaly a neposlepovaly, protože se mohou zapařit a při sušení pak ztmavnout. Suší se ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 45 °C. Droga je vysušená, když se při ohnutí lámou květní stopky. Po vysušení se droga musí chránit před přímým slunečním světlem, v opačném případě zbělá. Suché květy jsou světle žluté se žlutozeleným listenem, příjemně voní a mají sladce hořkou chuť. Droga se uskladňuje na stinném, vzdušném a suchém místě a může mít vlhkost maximálně 13 %. Nesmí obsahovat příměsi jiných druhů lip, které poznáme podle ochlupených listenů a výrazněji zbarvených nitek tyčinek.

• Chemické složení

• Lipový květ obsahuje éterický olej (0,04-0,1 %), kterého hlavní složkou je farnesol, slizovité látky (v listenu), třísloviny, flavonoidy, tilirozid (s potopudným účinkem), saponiny, sacharidy, vitamin C aj.

• Účinek a použití

• Hlavní účinek lipového květu je potopudný, snižuje teplotu a diureticky účinkuje při chřipce, bronchitidě, angíně, zápalu plic, zánětech ledvin a močového měchýře, uretritidě. Předepisuje se i jako protizánětlivý prostředek při zánětech dýchacích cest, funkčních onemocněních žaludku a střev. Zjištěný je i utišující a spazmolytický účinek.
• V lidovém léčitelství se používá na koupele při neurózách a na kloktání krku a ústní dutiny.
• 
  
• Lopuch větší -
• Kořen lopuchu. Sbíráme kořeny jednoletých rostlin. Vykopáváme je na podzim (říjen-listopad) anebo brzy na jaře (březen). Kořeny dvouletých rostlin nepoužíváme jako drogu, protože jsou dřevnaté a duté. Jednoletá rostlina se odlišuje tím, že nevytváří lodyhu, ale pouze listy a dvouleté rostliny mají květonosnou lodyhu. Kořeny jsou dlouhé a křehké. Po vykopání je umyjeme a nařežeme na kusy dlouhé do 15 cm. Suší se ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 40 °C. Vysušené kořeny jsou tmavě hnědé, uvnitř šedožluté. Jsou hořké, nevoní a nezapáchají. Uskladňují se na suchém a vzdušném místě. Mohou mít vlhkost maximálně 12 %.

• Chemické složení

• Kořeny lopuchu obsahují polysacharidy, inulin (do 45 %), proteiny (okolo 12 %), glykosid arkciín, silice, kyselinu palmitovou a stearovou, slizovité látky, třísloviny, hořčiny, bílkoviny, živice, tuky, sulfáty a fosfáty vápníku, draslíku a hořčíku aj. Listy obsahují silice, slizovité látky, třísloviny a kyselinu askorbovou.

• Účinek a použití

• Droga má diuretický, potopudný a antibakteriální účinek, zlepšuje látkovou výměnu, dobře účinkuje při dně, cukrovce, ledvinných a močových kamenech, gastritidě, žaludečních vředech, zánětech ústní dutiny, onemocnění kloubů a artrózách různého původu, některých kožních onemocněních, dermatitidě a ekzémech (ve formě obkladu).
• V lidovém léčitelství se kořeny lopuchu doporučují při revmatismu, hemoroidech, malárii, žaludečních bolestech a meteorizmu, na zesílení a proti vypadávání vlasů, po poraněních a odřeninách (zevně) 
• 
  
• Mateřídouška obecná -
• Nať mateřídoušky. Nadzemní část rostliny sbíráme v době květu (květen-září), přičemž ji odřezáváme nožem nebo stříháme nůžkami. Sušíme ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 35 °C. Vysušená droga má světle hnědé stonky. Kalich i listy jsou zelené, květy jsou růžovo červené nebo fialové s příjemnou vůní a slabě hořkou chutí. Drogu uskladňujeme na suchém, vzdušném a stinném místě. Droga může mít vlhkost maximálně 13 %.

• Chemické složení

• Droga obsahuje 0,15-1 % silice, linalol, hořčiny, třísloviny, falvonoidy, luteolin, minerální soli, živici aj.

• Účinek a použití

• Droga účinkuje sekretolyticky při katarech horních dýchacích cest, chronické bronchitidě, chřipce, bronchopneumonii, bronchiálním astmatu, zápale plic s vylučováním slizovitého exkretu. Účinkuje tišivě při suchém a spastickém kašli, při černém kašli a spastické bronchitidě. Předepisuje se i jako nervy utišující a spazmolytický prostředek při žaludečních a střevních onemocněních, hlavně nervového původu - chronické gastritidě, vředech, spastické kolitidě, nadýmání, bolestech hlavy, neurastenii, neuritidě aj. Používá se také na aromatické koupele a obklady, jako dráždící a analgetický prostředek při onemocnění kloubů, svalů a periferních nervů.
• V lidovém léčitelství se mateřídouška doporučuje i při dvanácterníkových vředech, nechutenství, střevních potížích, nespavosti, chudokrevnosti, revmatizmu, nervových a kožních onemocněních, na kloktání při zánětech ústní dutiny a krku.
• 
  
• Máta peprná -
• List (nať) máty peprné. Mladé kvetoucí vrcholky s listy odřezáváme nebo sežínáme několikrát do roka vždy před rozkvetením (červen-srpen). Nejvhodnější je to brzy ráno nebo večer a listy hned sbíráme. Potom je rozprostřeme do tenké vrstvy a sušíme ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 30 °C. Vysušené listy jsou na líci tmavě zelené, na rubu světlejší. Mají štiplavou chuť a aromatickou vůni. Uskladňují se na suchém, vzdušném a stinném místě. Mohou mít vlhkost do 14 %.

• Chemické složení

• Listy máty obsahují 1-3 % silice se složením okolo 50 % mentolu, 4-11 % esteru mentolu, 7-25 % mentónu, mentenónu, piperitónu aj. Droga ješět obsahuje třísloviny, hořčiny, kyselinu nikotinovou a její amid, kyselinu kávovou a chlorogenovou, karotenoidy, flavonoidy aj.

• Účinek a použití

• Mátový olej v malých dávkách zvyšuje chuť do jídla, dobře účinkuje proti zvracení při nevolnosti, odstraňuje křeče, zejména při kolikách žaludku a střev, žlučových cest a působí protinadýmavě. Aktivizuje vylučování jater a slinivky břišní. Působí také protizánětlivě, na žlučník žlučotvorně, žlučopudně a utišuje bolest. Pro tyto vlastnosti je droga dobrým prostředkem při léčbě funkčních onemocnění žaludku, žlučových cest, žlučových kamenů, při chronické pankreatitidě, trávicích těžkostech, nevolnostech, zvracení, průjmech. Mentol vyvolává reflexní rozšiřování koronárních cév při stenokardii. Účinkuje také antisepticky a tišivě při zánětlivých onemocněních horních dýchacích cest, při bronchitidě a bronchiektáziích (používá se vnitřně nebo ve formě inhalací). Mátový olej použitý ve formě lihového roztoku lokálně utišuje bolest při neurodermatitidě.
• V lidovém léčitelství se máta doporučuje při závratích, nespavosti, melancholii, epilepsii a mozkové mrtvici. Odvar z listů se používá na koupele při nervovém vypětí, na kloktání při zánětu dásní, bolení zubů a na odstranění pachu z ústní dutiny.
• 
  

•              Meduňka lékařská -

List (nať) meduňky. Listy sbíráme krátce před rozkvětem (červen). Celou nadzemní část nejdříve posečeme a poté sbíráme listy. Při ukládání by se neměly pomačkat, protože potom při sušení tmavnou. Pokud meduňka rozkvete, listy už nesbíráme, protože již ztratily charakteristickou vůni a léčivé vlastnosti. Listy sušíme na vzdušném, stinném místě nebo v sušárně při teplotě do 35 °C. Vysušené listy jsou na líci zelené, na rubu slabě zelené, s typickou slabou nahořklou chutí, při rozmělnění mají citronovou vůni. Drogu uskladňujeme na suchém, vzdušném a stinném místě. Droga může mít vlhkost maximálně 12 %.

Chemické složení

Meduňka obsahuje silici, která obsahuje citral, citronelal, linalol aj., dále třísloviny, hořčiny, slizovité látky, kyselinu kávovou, enzymy aj.

Účinek a použití

Droga posilňuje nervovou soustavu, účinkuje sedativně a spazmolyticky. Předepisuje se s dobrými výsledky při srdeční neuróze, migréně, nespavosti, nervovém vypětí a neurastenii. Dobře působí i při srdečních onemocněních - odstraňuje únavu a snižuje bolesti v oblasti srdce. Při vnitřním užívání přípravků z meduňky se zpomaluje dýchání, ztrácejí se rytmické těžkosti a snižuje se krevní tlak. Kromě toho působí spazmolyticky protinadýmavě při funkčních onemocněních střev - uvolňuje plyny ve střevech, zastavuje zvracení, stimuluje trávení a vylučování žlučové šťávy, podporuje chuť do jídla. Používá se též při závratích, na posílení zraku, při mozkové mrtvici, melancholii, bolestivé menstruaci, odřeninách kůže, revmatických otocích, vředech (zevně ve formě obkladů) a na kloktání při zánětu mandlí nebo dásní.

• Medvědice lékařská -

List medvědice lékařské. Letošní listy se sklízejí od dubna do června a rychle se suší na slunci nebo v sušárně při teplotě do 55 °C. Zahnědlé listy se odstraňují. Droga je téměř bez pachu a má silně trpkou, nahořklou chuť, která přechází v nasládlou.

Chemické složení

Listy medvědice lékařské obsahují fenolové glykosidy arbutin a metylarbutin (kolem 10 %). Dále pak droga obsahuje třísloviny (galotanin - 20 %), silice, flavonoidy, kyselinu galovou a elagovou, kyselinu citronovou a mravenčí, saponiny aj.

Účinek a použití

Droga a přípravky z ní účinkují diureticky a antisepticky na močové cesty a předepisují se při zánětech ledvin a močového měchýře, při písku a kamenech v ledvinách a při žlučníkových kamenech. Hydrolytický rozpad glykosidů probíhá v alkalickém prostředí (alkalická moč), proto se při používání přípravku z této drogy doporučuje na jeden šálek čaje přidat jednu lžičku sody bikarbony. Pro vysoký obsah tříslovin droga účinkuje i adstringentně.

V lidovém léčitelství se doporučují listy medvědice i při močení krve, vodnatelnosti, cukrovce, výtocích a tuberkuloze ledvin.

• 
  
• Mochna nátržník -

Kořen (oddenek) mochny. Oddenky vykopáváme na podzim (říjen)nebo brzy na jaře (březen) ze dvou až tříletých rostlin. Oddenek musí být válcovitý, tvrdý, nerovnoměrně drsný s mnohými jamkami, které zůstaly po opadání tenkých kořínků. Dosahuje délky 40-50 mm a tloušťky 10-30 mm, v horní části je rozšířený. Po vykopání oddenky očistíme od malých kořínků, umyjeme je a sušíme ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 45 °C. Vysušená droga má štiplavě hořkou chuť, zvenčí je tmavě hnědá, uvnitř načervenalá a nevoní. Uskladňuje se na stinném, vzdušném a suchém místě.

Chemické složení

Oddenek mochny obsahuje do 30 % tříslovin. Dále obsahuje glykosidy tormentol a tormentilin, živice, silice aj.

Účinek a použití

Droga a přípravky z ní účinkují adstringentně, protizánětlivě a zastavují krvácení. Předepisují se při zánětlivých onemocněních trávicícho ústrojí - akutních a chronických gastritidách a kolitidách, žaludeční achylii (nedostatek žaludečních sťáv), žaludečních vředech, enteritidě, průjmech, dyspepsii, dyzenterii (úplavici), zánětlivých procesech v ústní dutině - stomatitidě, faryngitidě, gingivitidě a aftech. Pro její dobrý účinek při zastavování krvácení se používá při krváceních různého charakteru - při vykašlávání krve (při tuberkuloze), silné menstruaci aj. Zevně se používá při popáleninách, mokrých ekzémech, popraskané kůži rukou, nohou nebo úst aj.

V lidovém léčitelství se doporučuje i při bílém výtoku, cukrovce, malárii, bolení hlavy, žloutence, onemocněních jater, angíně pectoris, močení krve, dně, revmatizmu aj.

• 
  

• Ostropestřec mariánský -

• Plod ostropestřce. Krátce před dozráním se odříznou celé úbory a nechají se dozrát na suchém a vzdušném místě. Následně se plody z úborů vymlátí a zbaví chmýru. Droga je bez pachu a má mírně nahořklou chuť.

  Chemické složení

  Obsahuje flavonolignany silybin, silydianin a silychristin, kterým se souhrnně říká silymarin. Dále jsou v plodech přítomny bílkoviny (asi 27 %), jedlý olej (okolo 30 %) složený z kyseliny linolové, olejové a nenasycených mastných kyselin, biogenní aminy tyramin a histamin, aminokyseliny, cukry aj.

  Účinek a použití

  Silymarin se váže na membrány jaterních buněk a zabraňuje tak vniknutí toxických látek do jaterní tkáně. Vedle toho také podporuje regeneraci poškozených jaterních buněk, zvyšuje vylučování žluči do střev, posiluje imunitní systém a působí jako dosti silný antioxidant. Plody ostropestřce jsou doporučovány při poruchách trávení, při poškození jaterní tkáně jedovatými látkami, jako podpůrná léčba chronických jaterních onemocnění a jaterní cirhóze a při žlučníkových potížích a nechutenství.




• Ostružiník maliník -

List maliníku. Listy maliníku se sbírají po odkvětu (červen-červenec- srpen). Suší se ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 45 °C. Vysušené listy jsou bělavě zelené, slabě hořké, nevoní a nezapáchají. UskladŇují se na suchém a vzdušném místě. Mohou mít vlhkost maximálně 16 %.

Chemické složení

Listy obsahují třísloviny, flavony, vitamin C (okolo 800 mg%), organické kyseliny, sacharidy (7 %), slizovité látky, pektin, barviva, karoten aj. Semena obsahují mastný olej (okolo 14,6 %), který se skládá z glyceridů.

Účinek a použití

Listy maliníku mají antipyretický a potopudný účinek při onemocněních z prochladnutí - angína, chřipka apod. Protizánětlivý účinek se využívá při žaludečně-střevních katarech. Květy, listy a plody se předepisují při hypertrofii a ateroskleróze, i jako vitaminózní prostředek.

V lidovém léčitelství se listy maliníku doporučují při žaludečních kyselinách, žaludečním krvácení, při vykašlávání krve, střevních těžkostech, velmi silném menstruačním krvácení, bolení hlavy, kožních popáleninách, onemocněních dýchacích cest, zánětu spojivek (doporučuje se koupel).

• 
  
• Pampeliška lékařská -

kořen pampelišky, doporučuje se však i nať, kořen s natí a také list.

Kořeny rostliny sbíráme na podzim, když začíná schnout listová růžice (září-říjen) nebo brzy na jaře (březen). Suší se ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 40 °C. Kořeny sušíme do té doby, dokud při přelomení nepřestane vytékat mléčná šťáva. Po vysušení je droga světle až tmavě hnědá, slabě hořká a nevoní. Kořeny sbírané na podzim obsahují více léčivých látek. Uskladňují s na vzdušném a suchém místě. Mohou mít vlhkost do 14 %.

Chemické složení

Droga obsahuje hořčinu taraxacin, cerylový alkohol laktucerol (v mléčné šťávě), kaučuk, inozit, cholin, třísloviny, saponiny, organické kyseliny, slizovité látky, triterpény, , tuky (4-9 %), bílkovinné látky (12-15 %) aj. Na jaře rostliny obsahují malé množství inulinu, ale na podzim se jeho obsah zvyšuje až na 40 %. Čerstvá rostlina - listy a květy obsahují xantofyly, provitamin A a vitaminy C a B2.

Účinek a použití

Droga a přípravky z pampelišky posilňují funkce jater, žlučníku a ledvin, proto se používá při zánětech jater, onemocněních žlučníku - žlučníkové kameny, při nedokonalém rozkladu tuků, i jako diuretikum při zánětech a kamenech v ledvinách a močovém měchýři. Používá se též jako protihlístový prostředek. Kromě toho stimuluje látkovou výměnu, zlepšuje chuť do jídla, trávení, účinkuje při žaludečních a střevních obtížích (žaludečním a střevním kataru, nadýmání a zácpě), používá se při cukrovce (list pampelišky). Dobře účinkuje při artróze a dně.

Lidové léčitelství doporučuje kořen pampelišky i při onemocněních sleziny, celkové slabosti, při anémiích, ke zlepšení složení krve, při ateroskleróze (tento účinek je pravděpodobně vyvolaný vázáním cholesterolu) a při chronických kožních onemocněních.

Při avitaminóze C se jako posilňující a zpevňující prostředek používá salát z čerstvých jarních listů pampelišky (listy se zalijí vlažnou slanou vodou a nechají se vyluhovat 30 minut, aby se odstranila jejich hořkost) nebo čerstvá šťáva.

• 
  
• Pelyněk pravý -

Nať pelyňku. Na získávání drogy se používají buď jednotlivé listy, které se sbírají před květem rostliny (červenec-srpen), nebo odlistěné vrchní části stonku s květy, max 0,25 metru od vrcholu. Suší se ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 50 °C. Stonek vysušené drogy je zelený a květ žlutý. Při sběru je třeba dávat pozor, aby se pelyněk pravý nepomíchal s ostatními druhy pelyňku, jejichž listy jsou hladké, tmavě zelené a pouze na rubu chlupaté. Pelyněk charakteristicky příjemně voní a je silně hořký. Vysušená nať se uskladňuje na stinném, vzdušném a suchém místě. Může mít vlhkost maximálně 12 %.

Chemické složení

Droga a přípravky z ní obsahují silice (0,2-0,5 %), hořčiny, třísloviny a další látky. Izolovaná silice, jejíž nejvýznačnější složkou je značně toxický thujon, slouží k přípravě různých galenických přípravků.

Účinek a použití

Droga a preparáty z ní stimulují vylučování trávicích žláz, žlučníku a dvanácterníku a tímto způsobem zlepšují chuť do jídla a trávení. Droga se předepisuje při nechutenství, gastritidě se sníženou kyselostí žaludku a žaludečním nadýmání, kolikách v žaludku, cholecystopatii (dyskinéza žlučových cest, cholecystitida), onemocněních jater a anémii. Mají i protizánětlivé účinky a tonizující (povzbuzující) efekt při chřipce a nachlazení. Používají se také při střevních parazitech.

• Podběl lékařský -

List podbělu. Droga se skládá z mladších listů rostliny, které sbíráme v červenci až v srpnu. Po očištění je sušíme půl dne slunci, potom ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 45 °C. Vysušená droga je na líci světle zelená, na rubové straně silně plstnatá, bělavá s charakteristickou vůní a slabě hořkou chutí. Při sběru třeba dávat pozor, aby se listy podbělu nepomíchaly s jinými rostlinami. Droga se uskladňuje na stinném, vzdušném a suchém místě. Může mít vlhkost maximálně 13 %.

Chemické složení

Droga obsahuje slizovité látky, fytosterin, třísloviny (do 17 %), kyselinu galovou, jablečnou a vinnou, hořčiny, bílkoviny, inulin, saponin, karoten, vitamin C aj.

Účinek a použití

Listy podbělu účinkují hlenotvorně a sekretolyticky při zánětech horních cest dýchacích (faryngitida, laryngitida, zánět průdušnice, chronická a akutní bronchitida), při bronchiálním astmatu, silikóze (jako doplňková léčba), zápalu plic. Droga se používá i při žaludečně-střevních zánětech, nechutenství, ateroskleróze, revmatizmu a jiných onemocněních. Odvar z listů nebo obklad z čerstvé rostliny používáme při zánětech žil, při kožních onemocněních, povrchových vředech, ranách z popálenin a zánětech očí (obklady). Protože podběl obsahuje stopy pyrolizidinového alkaloidu, který působí toxicky na játra, droga se nedoporučuje na dlouhodobé užívání.

• Proskurník lékařský -

Kořen proskurníku. Někdy používáme i list a květ. Kořeny se vykopávají v říjnu a v listopadu, mohou se ale sklízet i časně na jaře, obsah slizu je však nižší. Sklízejí se kořeny dvou nebo tříletých rostlin, přičemž se horní část oddenku s pupeny odřezává a používá k vegetativnímu množení v příštím roce. Nasucho se očistí kartáčem (vodou se slizy vyluhují!), případně se silnější kořeny podélně rozkrojí a rychle se suší při teplotě do 50 °C buď ve slabých vrstvách na lískách nebo navlečené na provázku. Při sušení vyšší teplotou žloutnou. Správně usušené kořeny jsou na lomu bělavé, mají charakteristický pach a nasládle slizovitou chuť.

Listy se postupně sklízejí před rozkvětem 3 až 4 krát během vegetačního období, od května do července, vždy pouze za suchého počasí. Suší se nejlépe v sušárně při teplotě do 50 °C. Droga je mdle slizovité chuti a nemá obsahovat ztmavlé listy a jiné části matečné rostliny.

Dnes se sbírají listy a kořeny výhradně z pěstovaných rostlin.

Chemické složení

Droga obsahuje slizovité látky (25-30 %), asparagin, (2 %), lecitin, fytosterin, sacharidy (5-10 %), škrob (30-35%), pektin (11 %), třísloviny, lipidy (1,5 %), silice, vitamin C aj.

Účinek a použití

Slizovité látky obsažené v droze mají změkčující a protizánětlivý účinek (droga se s úspěchem používá hlavně v dětském lékařství). Používá se při zánětu žaludku, hyperaciditě, žaludečních vředech, kolikách, průjmech, při zánětech ledvin a močového měchýře. Slizovité látky chrání kůži a sliznice před působením škodlivých činitelů. Kromě toho kořeny účinkují i expektoračně při zánětech dýchacích cest - laryngitidě, angíně, akutní a chronické bronchitidě a černém kašli. Zevně se používají ve formě záparu na obklady při zánětech oční sliznice.

V lidovém léčitelství se doporučují kořeny proskurníku při zánětu močového měchýře, bílém výtoku, zevně ve formě obkladů při vředech, ranách aj.

• Průtržník lysý -

Nať průtržníku. Nadzemní část rostliny sbíráme bez zdřevnatělých částí v době květu (červenec-září). Nať odřezáváme nožem nebo nůžkami a hned sušíme ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 50 °C. Vysušená droga je žluto zelenkavá, má kumarinovou vůni a slizovitou chuť. Uskladňuje se na suchém, vzdušném a stinném místě. Může mít vlhkost maximálně 12 %.

Chemické složení

Droga obsahuje kumarin a jeho deriváty, flavonoidy, silice, stopy alkaloidů, třísloviny aj.

Účinek a použití

Droga účinkuje diureticky (močopudně) a tišivě. Předepisuje se při zadržování tekutin v těle, při poškození myokardu (srdečního svalu), srdeční ischemii, zánětu ledvin, uretritidě, kamenech a písku v ledvinách a přítomnosti albuminu v moči. Droga a přípravky z ní oddalují vznik trombózy a embolie.

V lidovém léčitelství se droga doporučuje při tuberkulóze, špatně se hojících ranách, vyrážkách, lišejích (ve formě obkladu z čerstvé rostliny) a jiných onemocněních.

• Prvosenka jarní -

Kořen a oddenek prvosenky. Někdy se používá i květ a list prvosenky. Kořeny a oddenky vykopáváme začátkem léta anebo v srpnu, kdy začnou vadnout listy rostliny, a nebo brzy na jaře (únor-březen). Myjeme je studenou vodou a sušíme na slunci, ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 100 °C. Vysušená droga je světle hnědá, charakteristicky voní a má slizovitou chuť.

Listy sbíráme v době květu (duben-květen) nebo na konci květu. Suší se ve stínu.

Květy sbíráme bez stvolů v období plného rozkvětu a rychle je sušíme ve stínu nebo v tmavé místnosti, aby si zachovaly přirozenou barvu. Květy můžeme sušit i v sušárně při teplotě do 40 °C. Drogu uskladňujeme na stinném, suchém a vzdušném místě. Může mít vlhkost maximálně 12 %.

Chemické složení

Podzemní části obsahují saponiny (kyselina primulová - 5-10 %), silice (do 0,08 %), glykosidy, estery kyseliny salicylové aj. Listy obsahují okolo 2 % saponinů, květy obsahují saponiny a flavonoidy. Všechny části rostliny obsahují kyselinu askorbovou, kyselinu primulovou, karoten aj.

Účinek a použití

Účinek drogy vyvolává zejména obsah saponinů, které působí expektoračně a mukolyticky při bronchiálním zánětu, černím kašli, astmatu, chřipce a prochladnutí. Estery kyseliny salicylové zmírňují bolesti při revmatizmu. Preparáty získané z drogy účinkují tišivě na nervy při nespavosti, neurózách, epilepsii aj. Mají slabý diuretický účinek a působí na odtučnění.

• Přeslička rolní -

Nať přesličky. Nadzemní část se sbírá v létě (květen-srpen), přičemž se odřezávají lodyhy spolu s rozvětveními 0,20 metrů od vrcholu. Suší se ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 40 °C. Vysušená droga je křehká, zelená, slabě hořká a nevoní. Uskladňuje se na stinném, suchém a vzdušném místě. Může mít vlhkost maximálně 12 %.

Chemické složení

Droga obsahuje saponin ekvizetonon, karoten, vitamin C , větší množství kyseliny křemičité, flavonoidy, hořčiny, živice, alkaloidy, tuky, kyselinu šťavelovou, třísloviny, bílkoviny aj.

Účinek a použití

Vysoký obsah křemičitanů a bohaté složení drogy určují různorodý účinek a použití.

Droga a preparáty z ní účinkují silně močopudně. Vyvolávají zvýšenou činnost srdce a posilují krevní oběh, přičemž se zlepšuje vylučovací schopnost ledvin. Toto předurčuje jejich použití při zánětlivých onemocněních močových cest, při ledvinných a žlučníkových kamenech, při otocích srdečního nebo ledvinného původu (při akutním zánětu ledvin se nepoužívají, protože silně dráždí ledviny). Zvyšují látkovou výměnu a s úspěchem se používají při onemocnění žláz s vnitřní sekrecí a zvlášť v klimakteriu (při otocích nohou z narušené látkové výměny aj.). Zlepšují odolnost pojivových tkání, proto se používají při revmatických onemocněních, chronické polyartritidě a artróze, plicní a kostní tuberkulóze, bolestivých onemocněních kůže, případně při vypadávání vlasů, při zlomeninách aj. Zvlášť dobré je působení přesličky na zastavení krvácení při vykašlávání krve, děložních krváceních a hemoroidech. Dobře účinkuje i při astmatu. Zjištěný je i protihlístový účinek.

V lidovém léčitelství se přeslička doporučuje i při albuminóze, vodnatelnosti, zánětu sedacího nervu, dně, hematurii, vysokém tlaku, žaludečních bolestech, pomočování, ateroskleróze, plicním krvácení, rozšířených cévách, ekzémech, bílém výtoku, špatně se hojících ranách (prášek z drogy) aj.

• Řebříček obecný -

Nať a květ řebříčku. Květy sbíráme před jejich rozkvětem, přičemž odřezáváme horní kvetoucí část bez stonku. Nať sbíráme na začátku nebo během květu (květen-červen nebo srpen-září). Odřežeme nadzemní část 0,20 metrů od vrcholu rostliny, přičemž zdřevnatělé staré části vyhazujeme. Suší se 4-5 hodin na slunci a potom je dosoušíme ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 40 °C. Vysušené květy jsou bílé nebo žluté a nať zelená, charakteristicky voňavá a hořká. Droga se uskladňuje na stinném, vzdušném a suchém místě. Může mít vlhkost maximálně 13 %.

Chemické složení

Droga obsahuje 0,1-0,5 % silice obsahující azulény, hořčiny, cholin, třísloviny, slizovité látky, inulin, kyselinu askorbovou aj. Silice obsahuje do 20 % azulénu. Největší množství azulénudroga obsahuje v době květu.

Účinek a použití

Droga se používá jako aromatický a hořký prostředek na zlepšení chuti k jídlu a ke zvýšení vylučování žaludečních šťáv při dyspepsii a hyperaciditě. Zvyšuje srážení krve a působí na zastavení krvácení (děložního a ledvinného), při hemoroidech, krvácení z nosu nebo dásní, při léčbě ran. Účinkuje adstringentně (stahující účinek) při průjmu, stomatitidě, gingivitidě a protizánětlivě při gastritidě, kolitidě s průjmem, kolikách, zánětech ledvin a močového měchýře, revmatizmu. Používá se jako choleretický prostředek při dyskinézách , poruchách funkce žlučníku a při žloutence. Zesiluje stahování dělohy (při nedostatečné a nepravidelné menstruaci), zvyšuje vylučování moče při hypertonii, účinkuje proti původcům malárie a proti hlístům

• Řepík lékařský -

Nať řepíku. Celou nadzemní část rostliny bez hrubých zdřevnatělých částí sbíráme v době květu (červenec-září). Suší se ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 40 °C. Vysušená droga má štiplavou chuť. Uskladňuje se na stinném, suchém a vzdušném místě, protože je náchylná na zapaření.

Chemické složení

Droga obsahuje 0,2 % silice, třísloviny, flavonoidy, hořčiny, kyselinu křemičitou (do 12 %), vitaminy P(nikotinamid), vitamin C, organické kyseliny a stopy manganu aj.

Účinek a použití

Droga reguluje funkci jater a žlučníku a doporučuje se jako doplňující léčba při hepatitidě (žloutence), dyskinéze žlučových cest, žlučových kamenech, chronické cholecystitidě (zánětu žlučníku). Kromě toho má stahující, potopudný a diuretický účinek a nachází uplatnění při gastritidě se sníženou kyselostí, při enterokolitidě se sklonem k průjmům, při ledvinných kamenech, otocích, onemocněních sliznice (stomatitidě, gingivitidě, tonzilitidě, faryngitidě a laryngitidě). Jako prostředek na vnější použití se předepisuje při onemocněních pojivových tkání a jako obklad na rány.

V lidovém léčitelství se doporučuje při plicní a kožní tuberkulóze, při vykašlávání krve, hemoroidech, dně, akné, srdečních slabostech, při nočním pomočování, při výskytu písku v ledvinách a močovém měchýři, při rýmě, zánětech ústní sliznice, používá se též na koupele namožených noh apod.

Rakytník -

 keř z rodu olivovitých
se světle oranžovými kulatými plody, kterým se také říká "sibiřský ananas",
nejen pro chuť podobnou tomuto exotickému ovoci, ale rovněž pro jeho podobné
léčivé vlastnosti. Nevelké kuličky jsou zdrojem ohromného množství biologicky
aktivních složek, proto je také naši předkové rádi pojídali a vypracovali
i metodu získávání rakytníkového oleje.

Použití při: , žaludečních
a dvanácterníkových vředů a chorob tlustého střev, neutralizuje negativní působení žaludečních kyselin , zánětlivých stavů trávicího ústrojízánětlivých
stavů sliznic (ústní dutina, pochva) , průjmů , kožních , chorob a poranění kůže (mykóza, popáleniny, omrzliny, proleženiny,popraskané bradavky u kojících žen) , nemocí
oběhového ústrojí - předchází rozvoji trombotického zánětu žil,
arterioskleróze a srdečním infarktům , poškození sliznic po chemoterapii , hemeroidů,
bolestivých trhlin konečníku

Rakytníkový olej zvyšuje rovněž odolnost organismu a
doplňuje nedostatek vitaminů a minerálů. Je rovněž známým a velmi ceněným
kosmetickým prostředkem, protože má pozitivní vliv na pokožku a vlasy.

• Rozrazil lékařský -

Nať rozrazilu. Rostlinu sbíráme v době květu. Sušíme ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 45 °C. Balíme do papírových sáčků, uskladňujeme na suchém a vzdušném místě.

Chemické složení

Droga obsahuje glykosid aukubin, hořčiny a třísloviny, saponiny, organické kyseliny, živice aj.

Účinek a použití

Droga ulehčuje odkašlávání a účinkuje sekretolyticky při chronické bronchitidě a bronchiálním astmatu. Má i diuretický (močopudný) účinek. V lidovém léčitelství se používá i při dně, ledvinných kamenech, revmatizmu, zánětu močového měchýře, chronických kožních onemocněních a furunklech (povrchových vředech). Rostlina vyluhovaná v rostlinném oleji se považuje za prostředek vhodný k léčbě hnisajících ran a sluncem spálené kůže. Celkově je však účinek drogy velmi slabý.  

  Růže šípková -

Plody růže šípkové obsahují třísloviny (2-3 %), invertní cukr (10-14 %), sacharózu (2,5 %), pektin (11 %), kyselinu citronovou a jablečnou, stopy vanilinu, silice, flavonoidy, kyselinu nikotinovou, vitamin C (0,5 %), vitaminy B, vitamin K, karoten, fosfor, vápník, draslík, hořčík aj.

• Účinek a použití

  Pro bohaté složení vitaminů a flavonoidů mají plody růže šípkové různorodé účinky. Mají močopudný účinek, zastavují krvácení a také mají stahující účinek. Snižují hladinu cholesterolu v krvi, zpomalují ukládání ateromatózních látek v cévách. Obsah vitaminu C (flavonoidy) snižuje lámavost kapilár, zlepšuje využití kyseliny askorbové organizmem, vitamin K se zúčastňuje vytváření protrombinu a má vliv na normální srážlivost krve. Jiné vitaminy obsažené v droze plní důležité fyziologické funkce. Droga příznivě účinkuje při avitaminóze a také jako povzbuzující prostředek v rekonvalescenčním období. Používá se při blokování tekutin v organizmu, písku a kamenech v močovém měchýři, žlučníkových kamenech, ateroskleróze, jako prostředek zvyšující odolnost organizmu na lokální nebo celkové infekce a intoxikace (spála, záškrt, pneumonie, černý kašel aj.), při špatně se hojících ranách, pro zlepšení srůstu kostí po zlomeninách, při snížené vylučovací schopnosti žaludku aj.

  V lidovém léčitelství se šípky doporučují (šípková moučka - jedna čajová lžička po jídle) při cukrovce, černém kašli, těžkostech při močení, únavě, úplavici, vykašlávání krve, silné menstruaci, hemoroidech, při slzení očí (umývání odvarem) aj.




• Šalvěj lékařská -

List šalvěje. Listy sbíráme před rozkvětem květů. Suší se ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 40 °C: Pokud se listy používají pro získání silice, sbíráme je v době plného květu (červen-červenec). Nejvyšší množství silice obsahují dvou až šestileté rostliny. Droga je světle zelená, příjemně voní a je štiplavě hořká. Uskladňuje se na stinném, vzdušném a suchém místě.

Chemické složení

Listy obsahují silice (1-2,5 %), saponiny, třísloviny - katechin (3-8 %), glykosidy, hořčiny, živičnaté látky (5-6 %), vosky, aminokyseliny, vitamin C, karoten, fytoncidy, terpeny aj.

Účinek a použití

Droga a přípravky z ní zeslabují vylučovací funkce - snižují exkreci (vylučování) potních žláz a používají se při nočním pocení nemocných s tuberkulózou, jako i při pocení způsobeném vegetativními poruchami a klimakteriem. Snižují též laktaci kojících matek. Působí protizánětlivě při akutních a chronických onemocněních trávicího traktu (kolitida, gastritida, vředy nadýmání, průjem), žlučových cest a jater, přim ledvinných a močových kamenech. Šalvěj lékařská se používá jako kloktadlo při angíně a zánětech ústní dutiny, při bronchitidě ve formě inhalací silice ze šťávy šalvěje lékařské, při vykašlávání krve, při hemoroidech, dlouhotrvající menstruaci a ve formě obkladů při špatně se hojících ranách a ekzémech.

• Truskavec ptačí -

Nať truskavce ptačího. Nadzemní část truskavce sbíráme v době květu (červenec-říjen). Suší se ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 40 °C. Vysušená droga je zelená, slabě trpká, nevoní a nezapáchá. Uskladňuje se na stinném, vzdušném a suchém místě. Může mít vlhkost maximálně 12 %.

Chemické složení

Nať truskavce obsahuje 1,2 % ve vodě nerozpustných silikátů, okolo 0,3 % ve vodě rozpustných silikátů, kolem 4 % tříslovin, dále pak živice, vosk, slizovité látky, flavonové glykosidy, sacharidy, karoten, malé množství saponinů aj.

Účinek a použití

Droga a přípravky z ní zastavují krvácení. Používají se při žaludečních a dvanácterníkových vředech a v porodnicko-gynekologické praxi po porodu (tonizují děložní svalstvo), při děložním krvácení, po potratu, krvácení při tuberkulóze a silné menstruaci. Rozdrcená čerstvá rostlina léčí špatně se hojící rány.

Flavony obsažené v droze účinkují adstringentně při průjmu a močopudně při ledvinných a žlučníkových kamenech a písku. Droga zvyšuje krevní tlak a objem plic, zvětšuje amplitudu dýchacích pohybů a účinkuje blahodárně při chronických bronchitidách a tuberkulóze v kombinaci s jinými onemocněními. Má i protizánětlivé účinky při dně a zánětlivých onemocněních kloubů.

V lidovém léčitelství se doporučuje i při malárii, bílém výtoku u žen aj, ale používá se zejména jako močopudný prostředek a na zastavení krvácení.

• Třezalka tečkovaná  -

Třezalka tečkovaná se v léčitelství využívá opravdu hojně. Její účinky jsou velmi rozmanité a dosud údajně nebyly ani všechny objeveny. Své využití nachází především při problémech s nespavostí, úzkostí, na stres a deprese. Běžně je součástí bylinných čajů, které se na tyto potíže užívají a dá se tedy využít coby přírodní antidepresivum.

Má uklidňující účinky na náš organismus, zažene přílišnou melancholii i pocity úzkosti. Je vhodná také při nadměrném stresu, kterému můžete být vystaveni v obtížné životní situaci a doporučuje se též při žaludečních neurózách nebo na lehké formy depresí. Můžete ji užívat například při začínající depresi v sychravých podzimních měsících, abyste předešli větším komplikacím, pokud víte, že během studených a temných měsíců v zimě trpíte.

Kromě psychických problémů třezalka pomáhá také na nemoci jater a žlučníku, plic, na žaludeční vředy a problémy dvanácterníku, na slinivku nebo na poruchy močových cest. Dokáže redukovat nadměrné množství kyseliny ve střevech. Je účinná též na chronické srdeční nemoci a její pozitivní účinky se projevují též na krevním oběhu, kdy pomáhá od vnitřního krvácení nebo zlepšuje pevnost cév.

Třezalka je známá i tím, že působí antibioticky a protizánětlivě. Užívá se nejen vnitřně, ale také zevně k ošetření otoků, ekzémů nebo hemeroidů. Léčitelé ji rovněž doporučují na zlomeniny, pohmožděniny nebo naraženiny. Zmínit bychom měli také její pozitivní účinky při léčbě obrny nebo roztroušené sklerózy. Jedná se o jednu z mála bylin, která při tomto nepříjemném onemocnění pomáhá.

Ženám se rovněž doporučuje v období klimakteria, jelikož stabilizuje hormonální výkyvy. Zde je třezalka tečkovaná vhodná jako doplněk k léčbě, co vám naordinuje váš lékař či gynekolog. Dále se užívá při různých menstruačních potížích.

Třezalku je vhodné užívat po delší dobu, jelikož se její účinky projeví nejdříve za 2 týdny. Pokud trpíte nějakým závažnějším onemocněním (například roztroušenou sklerózou), je vhodné třezalku užívat i dlouhodobě. Jinak třezalku užívejte v kůře o době trvání maximálně 6 týdnů. Poté přibližně na 3 měsíce vynechejte. Po skončení této doby můžete třezalku opět užívat.

Vedlejší účinky

Ačkoliv se jedná o přírodní doplněk, pojí se s třezalkou vedlejší účinky a pro některé lidi tedy její užívání není vhodné. Třezalku by tedy neměli užívat lidé, kteří trpí cukrovkou, mají velmi nízký krevní tlak, projevují se u nich pylové alergie nebo jim lékaři zjistili metastázující nádor. Při užívání třezalky se u vás také může objevit přecitlivělost na sluneční záření, která se projevuje zarudlými fleky na pokožce. Její užívání se nedoporučuje v kombinaci s léky na vysoký cholesterol nebo na HIV.

Účinné látky v třezalce

Třezalka pro své pozitivní účinky rozhodně patří mezi nejoblíbenější bylinky. Je velmi univerzální a dá se využít na mnoho zdravotních potíží. Její květy obsahují třísloviny, glykosidy (hyperosid, rutin, kvercetin), dále silice nebo pryskyřice. Červené barvivo, které vytéká z květů, nese název hypericin. Dále třezalka obsahuje některé organické kyseliny, provitamín A nebo vitamín C.

užívat max. 6 týdnů, po té na 3 měsíce vynechat

• Vlaštovičník větší -

Nať vlaštovičníku. Nadzemní část rostliny sbíráme v počátku květu rostliny (květen-červen). Nať odřezáváme 10 cm nad zemí a při ukládání je třeba dávat pozor, aby se nepomačkala. Suší se ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 60 °C se silnou ventilací. Listy vysušené rostliny jsou na líci světle zelené a na rubu sivé. Droga je hořká, nevoní a nezapáchá. Uskladňuje se na stinném, vzdušném a suchém místě. Může mít vlhkost maximálně 14 %.

Chemické složení

Mléčná šťáva čerstvé rostliny obsahuje proměnlivé množství alkaloidů (do 3 %), organické kyseliny, saponiny, flavonoidy, vitamin C, provitamin A aj.

Účinek a použití

Droga má analgetický účinek (podobný jako morfium), zklidňuje centrální nervovou soustavu, bolesti a působí sedativně. Ve vysokých dávkách krátkodobě účinkuje jako narkotikum s následnou křečí, podporuje peristaltiku střev a aktivizuje vylučování slin. Tlumí vegetativní nervovou soustavu a tonizuje hladké svalstvo dělohy. Dále má močopudný účinek. Spazmolytický účinek vlaštovičníku se nemůže porovnávat s účinkem papaverinu a rulíku. Je zjištěné, že složení drogy je nestálé. Účinek je jistý jen při použití čerstvé rostliny. Po půlročním skladování drogy se silně snižuje analgetický účinek a po jednom roku se úplně ztrácí. Komplexně droga účinkuje spazmolyticky, reguluje puls, snižuje krevní tlak, má žlučopudný účinek a stimuluje funkci jater.

Čerstvá droga a přípravky z ní se předepisují při onemocněních jater a žlučníku (žloutenka, žlučníková dyskinéza, žlučníkové kameny), žaludečním nebo střevním kataru, průjmu a těžkostech při trávení.

V lidovém léčitelství se droga doporučuje při dně, vodnatelnosti jako diuretický prostředek, při syfilisu, malárii, na regulaci menstruace, při kožní tuberkulóze, břišním tyfu, při rakovině kůže, psoriáze (lupence), impetigu aj. Mléčná šťáva se používá na odstraňování bradavic.

• 
  
• Zeměžluč hořká -

Nať zeměžluče. Nadzemní část rostliny se sbírá začátkem květu (červenec-srpen). Nať se odřezává 40 cm od vrcholu lodyhy. Suší se ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 40 °C. Vysušená droga je zelená s červeným květem, je hořká a nevoní. Uskladňuje se na stinném, suchém a vzdušném místě. Může mít vlhkost maximálně 12 %.

Chemické složení

Nať zeměžluče obsahuje glykosidní hořčiny, menší množství silice, tříslovin a stopy dalších látek.

Účinek a použití

Glykosidní hořčiny obsažené v droze zvyšují chuť do jídla, podporují trávení, peristaltiku a vylučovací činnost trávicího ústrojí, působí i jako posilňující prostředek při těžkých onemocněních, chronické atrofické gastritidě a některých formách anemie. Droga má dobrý účinek i proti hlístům.

Lidové léčitelství doporučuje čaj z natě zeměžluče při bolestech a zvýšeném obsahu žaludečních kyselin, žaludečním kataru, zácpě, nadýmání, tuberkulóze střev, krvácení střev, žloutence, nepravidelné a nedostatečné menstruaci, výtoku, malárii, hemoroidech, epilepsii, při očních slabostech, vodnatelnosti, bolestech jater, sleziny a žlučníku, cukrovce aj. Zevně se používá při kožních vyrážkách a špatně se hojících ranách.

• 
  
• Zlatobýl obecný -

Nať zlatobýlu. Nadzemní část rostliny sbíráme v době květu (srpen-říjen). Seřezáváme ji cca 30 cm od vrcholu. Suší se ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 40 °C. Uskladňuje se na stinném, vzdušném a suchém místě.

Chemické složení

Droga obsahuje saponiny (před květem rostliny), silice (v květech 0,5 %, v listech 0,75 %), hořčiny, třísloviny, flavonoidy, alkaloidy, kyselinu nikotinovou, sliz, živice, vitamin C aj.

Účinek a použití

Droga a přípravky z ní působí diureticky a předepisují se při zadržování tekutin v těle. Používají se při nefritidě (zánětu ledvin), cystách, kamenech a písku v ledvinách, při akutní oligurii až anurii (snížená až žádná tvorba moče). Posilňují vylučování ledvin, stimulují jejich činnost a snižují vylučování albuminu. Používají se preventivně při akutní a chronické nefritidě, při které je nežádoucí stimulace (dráždění) činnosti ledvin. Pro obsah flavonoidů a kyseliny nikotinové droga účinkuje i při varikozním komplexu symptomů. Kromě toho účinkuje sedativně na nervovou soustavu, používá se při průjmech, narušené výměně kyseliny močové¨, dně, revmatismu a artritidě (zánětu kloubů).

V lidovém léčitelství se droga doporučuje při onemocněních jater, těžkostech při močení, zvětšené prostatě, silné a dlouhotrvající menstruaci, při chronických kožních onemocněních, hnisavých ranách a vředech (ve formě obkladů z čerstvých listů).